odborná kvalifikace

Odborné články

Psychosomatický pohled na péči o pokožku

Autor: MUDr. Petra Petrovská

V průběhu let se změnily naše představy o tom, v jak úzkém vztahu jsou navzájem fyziologické a psychologické funkce. Tyto představy měly přitom vliv na pochopení různých nemocí a na jejich léčení. Problémem vztahu duše a těla se medicína zaobírá od samotných počátků antické racionální medicíny až po současnost. Snad žádný osvícený lékař dnes nepopírá jistou míru vlivu lidské psychiky na patologické změny v těle pacienta.

Nelze nevzpomenout řeckého filosofa Platona:

„Nikdy se nesnažte léčit oko, aniž byste zároveň nevěnovali pozornost i hlavě. A věnujete-li pozornost hlavě a nevěnujete–li pozornost celému tělu, neděláte dobře. Stejně tak nedobře jednáte, když léčíte tělo a nevěnujete pozornost duši. Léčení jedné části by nikdy nemělo probíhat bez pozornosti věnované druhým částem„.

Platonův epigram klade důraz na holistický pohled řeckého filosofa na člověka. Psychika, mysl či duše a tělo byly už tehdy považovány za jednolitý celek.

Celostní (holistický ../holos řecky celek/) pohled na zdraví a nemoc je podstatou psychosomatické medicíny.

Neptá se po psycho- nebo somato –genezi (vzniku) nemoci, ale zabývá se celistvostí člověka . Jeho tělem, duší a duchem a neopomíjí ani vztahování se člověka ke svému okolí a světu. Zaobírá se tzv. bio- psycho- sociální jednotou.

Není nemoci bez psychických příčin a stejně tak tělesné zdraví i nemoc má vliv na psychické funkce. Psychosomatika je způsob uvažování o zdraví a nemoci, který neopomíjí člověka v jeho nejrůznějších životních situacích. Vnímá zdravotní obtíže v kontextu individuální historie a osobního jedinečného příběhu. Proto jsou všechna onemocnění psychosomatická. Respektive – člověk je psychosomatický a nemá nemoc, ale onemocní celkově jak na těle, tak na duši a duchu vzhledem k určitým sociálním souvislostem

Psychosomatická medicína v sobě obsahuje holistický pohled na život jako takový. Smýšlí komplexněji, hledá odpověď na otázku „PROČ se to stalo", a proto je schopna pomoci tam, kde klasická „běžná" léčba zaměřená pouze na „ŽE se to stalo“ – tedy na odstranění příznaků, selhává.

Profesor Charvát, významný lékař vnitřního lékařství, říkával medikům, kterým přednášel: „Naslouchejte pacientovi, říká vám diagnózu.“

Psychosomatika v dermatologii

Dnes už je všeobecně známo, uznáváno a respektováno jak na poli odborném tak laickém, že kožní nemoci souvisí s psychickým stavem pacienta. Tak to vnímají též klasicky orientovaní dermatologové. Řada kožních nemocí tuto souvislost již obsahuje ve svém názvu - psychogenní kopřivka, psychogenní purpura, atopický ekzém neboli neurodermitis atopica, pruritus neurogennes, různé fobie - parazitofobie, venerofobie, kancerofobie, dermatitis artefacta, herpes simplex psychogenes, trichotilománie (nutkavé uškubávání vlasů), okusování nehtů, nutkavé olizování rtů, škrábání se, acné excorié, hyperhidrosis (zvýšené pocení v důsledku zvýšené emoční zátěže) dysidrotický ekzém, apod..

Kůže je největším lidským orgánem. Obaluje celé tělo a má plochu průměrně 1,7 m2. Každá jeho část může být postižena kožním onemocněním.

Tvoří dialektickou jednotu mezi projevy na kůži a změnami vnitřního prostředí, které se navzájem ovlivňují. Je orgán mnohovrstevnatý a zabezpečuje:

Kůže svým bohatým životem, mnohovrstevnatým významem a funkcemi s námi žije. Plně vyjadřuje naši osobnost. Nelze ji oddělit od našeho těla a psychiky. Vypovídá o nás, ať chceme, či nechceme. Možná si často i nepřejeme, aby na nás bylo poznat, co prožíváme

(např. když máme strach nebo trému) a přece se stane. Rozumově to nemůžeme ovlivnit. Je to neverbální řeč těla. Může se stát, že jsme si svého prožívání vědomi a z určitých důvodů je chceme skrýt. Nechceme se světu obnažit. Může se stát, že si svého prožívání vědomi nejsme. Co se děje? Např. zaměňujeme emoce za jiné (např. zlost za lítost), nebo se prostě nevnímáme. Jsme tzv. „racionální, máme to pod kontrolou, nic nás nerozhodí, vše zvládáme". Něco si pod kůži nebo k tělu nepustíme. Máme strach si to pustit nebo jsme tak zvyklí. Často si to ani neuvědomuje.

Ale proč?

Nejjednodušší vysvětlení je, že určité prožívání nebo jednání bylo v nás v útlém dětství popřeno. Nebylo dovoleno („Kluci nebrečej, jseš silnej, to vydržíš„), nebo nebylo v rodině tradováno - nebylo, kde se je naučit (odmítání agrese jako projevu zdravé vitality). Nebo bylo odmítáno a trestáno („když budeš zlobit, přijde si pro tebe čert„). Dítě plně závislé na svých rodičích a na jejich lásce zareaguje tak, že vše v sobě popře. Dojde k tzv. vývojovému pozastavení. Tzn. emoce v něm žijí, ale on si jich ve své autentičnosti není vědom. Projeví se následně během jeho života jinak. Začne somatizovat.

„Kde nejsou emoce jsou nemoce“

Pokud je v rodině děděn způsob somatizování „mít vyrážku", slovy klasické medicíny „vrozené dědičné dispozice", tento jedinec dostane např. ekzém. A tak v klasické medicíně vzniká běžný obrázek – nevyléčitelného onemocnění. Vždyť je to dědičné. Tady má pacient volbu – léčit se mastmi a to více méně celoživotně. Pokud má problémy malé a občasné, asi se tak bude léčit stále.

Pokud má problémy většího rázu a již vyčerpal mnoho způsobů, které mu klasická medicína poskytuje a uvědomuje si, že tím nic neřeší, začne se takový člověk postupně zajímat o další možnosti léčby. Pravděpodobně nejdříve vystřídá alternativní způsoby a nakonec přijde k psychosomaticky orientovanému lékaři.

Takový lékař neodmítá možnosti léčby klasické medicíny, ale rozšiřuje je o hledání PROČ se mu to stalo. Hledání období vzniku psychosomatických obtíží, co jim předcházelo (bez vyhodnocování rozumu, zda je to možné či ne) a „ošetření tohoto bodu vzniku„ – tzn. porozumění příznakům, porozumění celému životnímu příběhu člověka a pomoci mu, aby tomu on porozuměl a mohl se identifikovat se svým tělesným příznakem v intimním dialogu se svým autentickým prožíváním uvnitř své vlastní bytosti. Často je to dlouhodobý proces, neboť jde o zvědomování něčeho velmi v hloubce v nevědomí uloženého. Nalezení odpovědi na „proč„ se vyplatí.

Má trvalou hodnotu v podobě sebepochopení, sebepřijetí, mizení somatického projevu a uzdravení se.

Tvář

Není jen částí našeho těla, jíž vidíme svět. Je také částí nás samých, kterou svět vidí nás.

Image a vzhled s ní jdou ruku v ruce. Každé navázání kontaktu, naše smyslnost a atraktivita, naše nálady, celé vyjadřování naší osobnosti. Je pochopitelné, že jí patří většina naší pozornosti.

Záleží, jaký máme vztah sami k sobě. Jaký máme vztah ke své tváři. Je tolik důvodů proč neukázat svou pravou tvář. Potřebujeme se skrývat a nasazovat si masky. Často je třeba „si zachovat tvář", máme strach, že ji ztratíme. Ačkoliv je to jediná část těla, kterou ukazujeme nezahalenou, je tvář, kterou ukazujeme, jen zřídka naší pravou tváří. V průběhu života si nasazujeme množství masek, abychom nemuseli dávat všanc naši skutečnou podstatu.

Pokud to děláme vědomě v souladu sami se sebou, je to v pořádku. Důležité je nebýt v rozporu sami se sebou (uvnitř jsem smutná a jsem si toho vědoma, jen to nechci dát světu najevo. Nenamlouvám si, že jsem veselá).

Podobně je to se zkrášlováním. Pokud jsme si vědomi své pravé tváře a vědomě ji chceme přikrášlit, je to v pořádku. Jsme pro sebe autentičtí. Pokud chceme pro sebe a svět předstírat, co nejsme, znamená to, že se před světem a sebou samými potřebujeme skrývat a že nepřijímáme svou skutečnou hodnotu.

Naše skutečná hodnota se projeví, jak o sebe dovedeme pečovat. Jak dovedeme pečovat o své tělo a o svou tvář. Na naší tváři se projeví péče v podobě kvalitního odpočinku, dostatečného spánku, pevného zdraví, nepoškozování pleti (velmi aktuální opalování!), a pěstování pleti co nejlépe dovedeme.

Není tedy banalitou, jaké krémy k pěstování pleti používáme. Vyjadřujeme tím totiž péči o naši pleť a tvář . Vyjadřujeme tak, jaký máme vztah sami k sobě, ke své osobnosti, ke své sebehodnotě. Jak si sami sebe asi vážíme, když si řekneme: „Indulona mi stačí, používám ji celý život„? A co jsme ochotni do sebe investovat? (Nemám tím na mysli, abychom si i kupovali na půjčku ty nejdražší krémy a zadlužili se.)

Pokud si sami sebe vážíme a záleží nám na nás a na zdraví naší pokožky , budeme se zajímat o to , co je pro naši pleť prospěšné . Budeme hledat inspiraci, zdroje informací a možnosti , jak si takové prostředky dovolit.

Krásná a zdravá pokožka je cenný dar Přírody. Cennější je, jak s takovým darem dovedeme zacházet a jak sami sobě dovedeme dát dar o ni kvalitně pečovat.

Je vyjádřením, že si sami sebe vážíme, je vyjádřením hodnoty naší duše a celé naší osobnosti.

Stále krásná a zdravá pokožka je dar, který dáváme sami sobě.

<< Zpět na seznam článků